Ohnivý šakal
Ohnivý šakal
Anotace: Děti není radno podceňovat, jak se již dozvěděla nejedna babička...
„..a žili šťastně, až do smrti.“, dovyprávěla babička dětem pohádku a začala se připravovat k odchodu z dětského pokoje. „A babičko..jak vlastně princ s princeznou zemřeli? Byla to hodně bolestivá a dlouhá smrt? Zemřeli na nějakou strašlivou infekční chorobu?“ žadonily děti, ale babička již neměla chuť dětem vyprávět a proto zaburácela: “Dost, bando rozjívenců samozřejmě, že nezemřeli přirozenou smrtí. To by přece nebyla žádná pohádka. Přiběhl ohnivý šakal a prince i s princeznou a jejich kočkou Zdeničkou roztrhal.“ „A co je to ohnivý šakal babi? Jak vypadá?“ ptaly se děti babičky a ta jim již značně nasupeně opáčila, že ohnivý šakal vypadá, jako normální šakal který hoří a že jestli nepřestanou otravovat, přijde i k nim domů a sežere je. A s těmito slovy babička z pokojíčku odešla.
Alfons a Hilda zůstali v pokojíčku úplně sami. Jak tak seděli na postelích, poslouchali studený vítr pronikající skrz škvíry neutěsněných oken, nesoucí s sebou vločky bělostného sněhu. „Alfonzi“ řekla tichounce Hilda, „myslíš, že ohnivý šakal skutečně existuje?“ Alfons, který byl o něco starší než její sestra a na babské povídačky o strašidlech již dávno nevěřil, se zamyslel a řekl:“Mám strach, drahá Hildo, že ohnivý šakal existuje, a navíc je podle mě na cestě sem k nám..“ Alfons byl vždycky šibal a věděl, že tím svoji sestru vyděsí k smrti. „Já se strašně bojím Alfonzi..co budeme dělat, jestli ohnivý šakal přijde až sem k nám do pokoje?“ Alfons se pousmál a navrhl, že nejlepší bude vzít Hildin svěrák a roztříštit jím šakalovu hlavu a poté by už neměl být problém ho dobít železnou tyčí. To Hildu uklidnilo a proto si připravila svěrák na noční stolek, a zalehla ke spánku.
Náhle Alfonse probudil divný šramot a křik o pomoc. Vtom se otevřely dveře pokojíčku a v nich stál ohnivý šakal. Hilda se náhle vzbudila, vzala svěrák a mrštila s ním přímo po ohnivém šakalovi. Trefila se mu do hrudního koše a ihned mu přerazila osm žeber. Vytryskla krev a ohnivý šakal se skácel k zemi. Několik úderů železnou tyčí pak zbavilo šakala posledních známek života.
Ohnivý šakal v klidu dohořel, když tu náhle Alfons zpozoroval, že kostra na zemi nepatří šakalovi, ale člověku. Šel se tedy podívat po babičce, aby se jí zeptal, jaké má o tom mínění, ale ve vedlejší místnosti objevil pouze trosky žehličky, která vybouchla a kusy babiččiných šatů. Alfons nebyl žádný retarda a tak mu ihned došlo, co se stalo. Babička se, po uložení dětí ke spánku, dala do žehlení svršků, když vtom se jí náhle spustila krev z nosu, což je u chudokrevnosti, kterou babička trpěla, typické, a jedna kapička krve jí kápla do žehličky. Došlo ke zkratu a žehlička explodovala. Babiččiny nylonové šaty se vzňaly a ta se jich snažila zbavit tím, že je ze sebe svlékla a hodila na zem. Bylo už ale pozdě a tak šla vzbudit děti, aby jí pomohly. Ty ale v domnění, že se jedná o bájného ohnivého šakala, po babičce hodili svěrák a dobily ji železnou tyčí.
Když to Alfons zjistil, řekl to Hildě a poté oba žalostně vzdychli a šli spát. Vždyť už bylo také půl jedenácté a ráno musí brzo vstát, protože jim nebude mít kdo udělat svačinu.
Dobrou noc děti..